RECENZE: JÁ, MAKRONKY A MŮJ "EDÍK"
Já, Makronky a můj Edík…
Na začátek mi dovolte, abych Vám svého pomocníka blíže představila. Je to fialový nablýskaný krasavec, model o objemu 4,83 l z řady Artisan (odstín "Šeříková"). Narodil se v Americe pod značkou KitchenAid, která vznikla v roce 1919. Za vznikem každé významné společnosti stojí i šikovní lidé a tady jím byl inženýr Herbert Johnson, který sestrojil automatický hnětač na chlebové těsto a usnadnil tím práci nejednomu pekaři. Založil společnost Hobart Manufactory Company v níž o pár let později vznikl i první předchůdce kuchyňských robotů KitchenAid. Ten testovali manželky inženýrů, kteří tento model sestavili, a dopomohly tak k názvu společnosti. Byla to totiž pro ně nejlepší „kuchyňská pomůcka – tedy Kitchen Aid“.
O kom je řeč už víme, ale proč jsem se pro něho rozhodla i já? Mnoho z Vás jistě jako první napadne otázka vysoké ceny. I já ji tenkrát řešila. Ve chvíli, kdy jsem začínala se svými prvními pokusy o makronky, používala jsem k vyšlehání pevného bílkového sněhu ruční mixér. Čas, který byl potřebný na správnou konzistenci sněhu, byl něco okolo 15 minut. Člověk chce své výrobky připravovat co nejdokonaleji, a tak jsem se tenkrát nijak zvlášť nad otázkou času nepozastavovala. Okolo makronek mi časem začalo vznikat spoustu otázek a v ČR je nebyl nikdo schopný zodpovědět, a tak se mi v hlavě zrodil nový sen… Vydám se do Paříže za těmi nejpovolanějšími a na vše potřebné se poptám. Můj muž už během těch let, co mě zná, pochopil, že když si něco vezmu do hlavy, tak mě nic nezastaví, a tak mi pomohl naší cestu naplánovat a uskutečnit. V září roku 2015 se moje přání vyplnilo a já navštívila jednu z francouzských kulinářských škol, poskytující nejrůznější kurzy. Ten můj byl samozřejmě zaměřen na výrobu tradičních makronek tím nejstarším způsobem zvaným meringue.
Po úvodním seznámení se s ostatními 7 účastníky kurzu jsme navlékli zástěry a přemístili jsme se do malé cukrářské dílničky, kde na nás čekalo 8 nádherných bílých kuchyňských robotů z řady Artisan od KitchenAid. Lektoři předpokládali, že je všichni bravurně ovládáme, aby taky ne, když zbytek naší cukrářské party byli Newyorčané.
Začala jsem mít trochu obavy, protože jsem s podobným zařízením doposud neměla zkušenosti. Naše lektorka Amanda mě však velice rychle přesvědčila o opaku: "Přístroj má jen 2 jednoduché páčky a to je celé." Pomocí jedné z páček se celá hlavní hnětací část (hlava) odklopí a zaklopí, a pomocí druhé páčky regulujete rychlost otáček.
Dobře tedy, teorii bychom měli. Na počátku kurzu jsme šli připravovat náplně do našich budoucích makronek, což nám zabralo okolo 30 minut, a pak už jsme šli na samotné makronky. Bílky byly již připravené a navážené, stačilo je jen nalít do mísy kuchyňského robotu a zapnout. S údivem jsme sledovala ten nepopsatelný tanec, kdy jsem nemusela držet nic v ruce, a sníh rostl a sílil v řádu sekund, nikoliv minut. Ve volném čase, který jsem dříve neměla, jsme se šli soustředit na okolnosti okolo cukrového rozvaru. Mezitím již byla správná konzistence sněhu připravena a kuchyňský robot jsme mohli nechat chvíli odpočívati. Pak přišel na řadu rituál přilévání cukrového rozvaru do pevného sněhu, který se ani nehne, ani tehdy když mísu obrátíte vzhůru nohama.
Po těchto pár minutách bylo rozhodnuto: "Ten stroj prostě musím mít! Tolik ušetřeného času a jeho 5 litrová mísa mi umožní připravit rovnou dvojí várku." V průběhu kurzu mi bylo odtajněno pár dalších tajemství, jako například dokončení krémů s plochou stěrkou na krémy, ale já už byla rozhodnuta dávno.
Po skončení kurzu na mě můj muž již netrpělivě čekal. Těšil se na všechny mé zážitky, ale takovou první informaci asi nečekal. „Musím mít kuchyňský robot KitchenAid, kdybys to viděl! Ta rychlost, ta jednoduchost! Byla jsem tam jediná, kdo s ním nemá žádné zkušenosti, bez něho se dál nehnu!“
Po návratu mě čekala ještě jedna dřívější investice, pár dní po kurzu se mi totiž rozbila trouba (to je takové mé životní "štěstí", na to už jsem si nějak zvykla :-D ) A tak jsem se musela smířit s tím, že se sen o mém novém pomocníkovi o dalších pár měsíců oddálí...když jsme však dorazili do obchodu s elektronikou pro novou troubu, nemohla jsem uvěřit svým očím. Nikdy předtím jsem ho v žádné prodejně nepotkala a najednou tu přede mnou stál v celé své fialové kráse… V tomto obchodě pracovala rodinná známá, která mi též potvrdila jeho kvality a vyprávěla nám příběh o tom, že se tyto stroje stávají rodinným dědictvím.
Druhý den ráno mi zavolala moje maminka se slovy, že když ho tedy tak moc potřebuj, že spolu pro něj zajedeme…A tak skončila moje stará éra improvizace v kuchyni a začala nová. "Éra s Edíkem" :-)
A proč vlastně Edík? Věci, které mám ráda mají své jméno, a nebylo nic jednoduššího než si ho trochu počeštit. Na podzim už spolu oslavíme dvouleté výročí. Je to můj pomocník, bez kterého si už svou práci zkrátka nedovedu představit…
Článek pro Vás sepsala Radka Luňáková z Makronky Malý Princ
